263ZOBRAZENÍ

Rozšiřování kávy


Pití kávy a rozšiřování pěstování kávovníků bylo známé v Jemenu už v polovině 15. století. Vláda k jejímu pěstování dala ráda souhlas, protože zjistila, že osvěžující vlastnosti kávy jsou vhodnější než účinky keře kata, jejíž listy lidé žvýkali. V této souvislosti není možné nezmínit fakt, že v současné době, po pěti stech letech, dávají zemědělci opět přednost tomuto keři před kávovníky,jejichž rostliny jsou vytrhávány a plantáže ničeny.

Jemen, s tehdejším přístavem Mokka, patřil mezi nejrušnější místa na světě a odtud se káva šířila díky obchodníkům a cizincům dál do světa. Legendy říkají, že Arabové sami dovezli kávovníková zrna na Cejlon (dnešní Srí Lanku), kde později zavedli ve velkém pěstování kávovníků Holanďané. Indická pověst zase praví, že jistý Baba Budan si ze své pouti do Mekky přivezl hrst kávovníkových zrnek, z nich vyrostlé kávovníky se staly základem pěstování kávy na východě. Jedná se ovšem pouze o legendu, protože plantáže v Indii založili Angličané, což se ukázalo jako jeden z dobrých počinů jeho koloniální nadvlády.

Káva putovala zajímavými cestami, ze země původu Etiopie do jemenské Mokky, odtud se šířila do Indonésie, dále do Holandska, odtud do Francie a pak přes Atlantik do Brazílie a Mexika. Paradoxní je, že se brazilská káva po čase objevila na africkém kontinentě a to pouhých několik set kilometrů od své pravlasti, Etiopie. V samotné Etiopii se však káva poměrně dlouho oficiálně nepila, protože etiopští příznivci křesťanství její pití považovali za muslimský zlozvyk.

V 17. století už bylo značně rozšířeno pití kávy a tak se evropští obchodníci snažili o rozšíření pěstování kávovníků v zemích, které byly jejich koloniemi. O prvenství soupeřili holandští a italští kupci. Benátčané sice napomáhali v dovážení kávy do Evropy, ovšem byli to Holanďané, kteří představili tuto plodinu světu. Pod jejich vedením se začala pěstovat káva na ostrově Cejlon, v oblasti Malabara v Indii a nakonec na Jávě. Holanďané pěstovali tuto rostlinku ve vytápěných sklenících a volně ji vysévali pouze v oblastech, kde pro ni byly vhodné klimatické podmínky. Ve Francii se našlo několik nadšenců, kteří snad ve snaze konkurovat Holanďanům se rozhodli, že vypěstují kávovník ve Francii, v oblasti Dijonu. Tento nápad byl ovšem od počátku určen k nezdaru, protože tito pěstitelé naprosto podcenili nevhodné klima a náročnost kávovníků na teplo. Oblast Dijonu je známa svými studenými zimami a častým mrazem, který kávovníky nesnáší.

Klíčovou postavou v historii pěstování kávy se stal nizozemský starosta Witson, na jehož popud se začala pěstovat káva na Jávě, která byla tehdy holandskou kolonií. První kávovníky byly vyplaveny prudkými dešti, ale o tři roky později se další kávovníky ujaly a rozmnožily. A tak mohly být bobule kávovníku odeslány do botanické zahrady do Amsterodamu. Holanďané okamžitě rozšířili pěstování kávy na ostrovech Sumatra a Celebes. Indonésie se díky tomu stala jedním z prvních obchodních vývozců kávy na světě.

Holanďané měli také snahu přenést kávovníky do Francie. Francouzskému králi Ludvíku XIV. darovali vzrostlý kávovníkový keř, ten jej umístil do skleníku v pařížské botanické zahradě. Keř skutečně vyrostl a historické prameny uvádí, že se stal jedním z nejplodnějších kávovníků. Francouzi předpokládali další produkci kávovníků a tak je poslali do Jižní Ameriky. A tak se tento "královský" stal předchůdcem všech kávovníků, které vyrostly v Jižní a Střední Americe a ve většině francouzských kolonií.

K tomuto období se váže jeden z nejromantičtějších příběhů a my si dovolíme vás s ním seznámit. Pod vlajkou Francie sloužil na ostrově Martinik francouzský námořní důstojník jménem De Clieru, který na své dovolené v Paříži získal několik sazenic kávovníku a rozhodl se, že je převeze na Martinik. Při první plavbě rostliny uhynuly a tak nápad realizoval podruhé. Kávovník byl pečlivě chráněn před slanou vodou a byl udržován v optimální teplotě. De Clieru opatroval rostlinu dnem i nocí, dokonce, když loď zůstala kvůli bezvětří na moři, dělil se s kávovníkem o svůj malý příděl vody. Rostlinu uchránil a péče o ni se mu bohatě vyplatila. Na ostrově Martinik byla úspěšně vysazena a dokonce byla hlídána otroky, aby nepřišla k úhoně. Sopečná půda na ostrově byla k pěstování ideální. Kávovník se rozmnožil a díky tomu káva z těchto plantáží už za necelé půlstoletí zásobovala nejen oblast Karibiku, ale i většinu evropského trhu. Až do konce 18. století byla káva z této oblasti velice oblíbená a žádaná,ovšem v 19. století přišel úpadek. Nejen proto, že po zrušení otroctví plantáže rychle pustly, ale také z důvodu, že vyrostla silná konkurence v nových kávovníkových plantážích v Brazílii a brazilská káva se stala pojmem. Zásluhy a slávu tohoto francouzského důstojníka připomíná pomník, který stojí v botanické zahradě na Martiniku.