220ZOBRAZENÍ

Než se vůbec začneme bavit na téma etiopská káva, je důležité si uvědomit, že se jedná o téma tak obsáhlé, jakobychom chtěli zobecnit například vodní živočichy. Rozmanitost typů a druhů je tak veliká, že v článku stihneme zmínit pouze obecně platné a známé zákonitosti, které jsou pro pěstování, sklizeň a prodej etiopských káv důležité.

Klíčovou informací, která se mimo kávovou kulturu ví jen málo, je fakt, že drtivá většina plantážních káv ze všech pěstitelských zemí světa je stabilní vyšlechtěnou odrudou kávovníku Coffea arabica (bavíme-li se o kávách výběrových), kterou po chuťové stránce ovlivňuje již pouze podnebí, půda a nadmořská výška plantáže, na které je pěstována. Takové odrůdy, kromě toho, že jsou mnohem náchylnější k různým nemocem a méně odolné vůči kávovým škůdcům, pochází právě z domovské země kávy – Etiopie. Zde na vysokohorských náhorních plošinách Tana a Boma se kávovník vyvinul a dodnes zde volně roste několik stovek poznaných a možná i tisíce dosud neobjevených odrůd, které tvoří až 99% genetické různorodosti kávovníku Coffea arabica.

Kolem kávy se v Etiopii točí životy více než 12 milionů lidí a místní obchod s touto surovinou je právě jedním z nejsložitějších obchodních mechanismů na světě. Jedná se o jedinou pěstitelskou zemi, kde kávu prodává přes milion drobných farmářů, kteří vlastní jen malé plantáže o rozloze asi 1 hektar.

Tito farmáři své sklizené kávové třešně prodají překupníkům, kteří je dále přeprodávají do zpracovatelských (promývacích) stanic, kde se káva poté zbavuje slupky a suší buď promytou (fully washed) nebo suchou metodou (natural). Tyto stanice poté již větší množství zeleného zrna, kterému se v etiopii říká „akrabis“, prodávají dle daných sběrů za určité období (lot) na etiopské komoditní burze (ECX).

Pouze samotní majitelé farem nebo unie, které reprezentují zpracovatelské stanice, mohou v Etiopii prodávat kávu mimo ECX, což dalo za vznik jedné z největších Fair Trade světových organizací - Oromia Coffee Farmers Cooperative Union (OCFCU), která sdružuje asi 105 000 farmářů, pěstitelů a lidí obchodujících s kávou, kteří jsou členy cca 115 družstev v Oromijském regionu.

Káva se v Etiopii pěstuje, na rozdíl od jiných pěstitelských zemí, pomocí 4 odlišných metod, kterými jsou forest, semi-forest, garden a plantation.

Nejčastější metodou je tu semi-forest, což znamená, že káva je pěstována pod vybranými stromy v lese, které zajistí ideální přírodní podmínky, jako je například zastínění atd. Vlastníkem je farmář, který jednou za čas, nejméně však jednou za rok, zajistí vypletí a prořezání dané oblasti lesa.

Metoda forest znamená sběr divokých kávových třešní, které rostou zcela volně v částech lesa bez konkrétního vlastníka.

Metoda garden potom znamená volnější pěstování kávovníků v okolí rezidencí farmářů. Kávovníky však většinou nejsou zasázené do jasně daných řádků.

Plantation jsou plantáže pěstované vládou nebo soukromým sektorem, které jsou určené primárně na vývoz. Tato metoda se v Etiopii příliš nevyužívá a je zastoupena jen v minoritě.

Pití kávy je v Etiopii hluboce zakořeněnou tradicí, stejně jako její zpracování a pražení. Co se týče pražení a přípravy samotné, jde opravdu spíše o záležitost tradice než vybrané chuti – o gurmánském zážitku potom nemůžeme mluvit téměř vůbec. Dle tradice se zde káva připravuje ve speciální hlíněné nádobě – jabena – ve které se káva nadrtí jako v hmoždíři a následně se přímo v této nádobě nechá louhovat. Servírovaná je potom v malých šálcích s přidáním pop-cornu. Často bývá takto připravená káva silně osolená a dochucená máslem.

Vzhledem k druhové rozmanitosti jednotlivých variet odrudy arabika, ale i jejich hybridů, se většina káv z Etiopie souhrnně označuje pod pojmem etiopský heirloom – což je kultivar původních odrud arabiky. Názvy káv se zde člení dle chuťového profilu, který nesou nebo dle provincií, ze kterých pochází.

Nejznámějšími provinciemi (zónami) jsou Sidamo, Harar, Kaffa, Jimma, Lima nebo Guji, které v drtivé většině leží na území největšího etiopského regionu Oromia. Někdy jsou jednotlivé zóny v rámci regionů natolik chuťově odlišné, nebo specifické, že jsou označovány pod svým vlastním názvem, jenž nese ochrannou známku. Příkladem může být Yirgacheffe, město a jeho okolí na území provincie Sidamo.

Někdy jsou však rozdíly velmi patrné i v rámci jedné provincie, což odlišuje několik chuťových profilů, z nichž nejznámější jsou Magarrisa, Kelloo, nebo Dhilgee. Existují však také méně známé profily jako Warquee, Burtukaana, Diima, Bildimoo, nebo Samii.

Dalším vnitřním dělením je například třídění podle velikosti a délky kávových zrn – Longberry, Shortberry, nebo Peaberry s tím, že Longberry se obecně považuje za kvalitnější. Není to však vždy pravda a toto tvrzení se spíše využívá jako marketingový tah.

Jednou z nejkvalitnějších etiopských káv na světě je potom například Harrar longberry, která se díky své bohaté a nasládlé chuti kakaa hojně používá k míchání prémiových espresso směsí a někdy se označuje jako „Etiopská mokka“.

Přestože v současné době není situace v Etiopii pro místní obyvatelstvo nikterak příznivá a panující diktatura negativně ovlivňuje produkci některých káv z regionů, které nejsou dotovány státem (např. Jimma), káva jakožto exportní surovina číslo 1 získává čím dál více na důležitosti a na světový trh se dostávají i kávy z nových oblastí (například oblast West Arsi, ze které pochází naše etiopská káva Kelloo), které přináší ještě zajimavější kombinace chutí.

Závěrem lze potom zmínit, že kávy z Etiopie se díky své přirozené „divokosti“ a ovocnějšímu profilu obvykle praží na světlejší stupeň a z tohoto důvodu se hodí spíše k alternativním metodám přípravy, jako jsou frenchpress, moka hrnek, drip, nebo třeba cezve. Ačkoliv toto není pravidlo a najdou se zde i výjimky (kávy z provincie Harrar), všeobecně platí, že se tyto kávy nehodí na přípravu v domácích elektrických kávovarech!